Sulpicia vcelku

Tam, kde se Sulpicia vůbec tiskne, obvykle jen jede jako příloha viktoriánského překladu Tibulla, její vzdor je uhlazen do pózy mužské milostné elegie. Toto vydání překládá jejích šest básní nově z latiny a zachovává v nich ocel: úvodní manifest, který se nesnaží skrýt poměr, chlubení tím, že byla hodna a s někým hodným jí, třídní pohrdání nízko postavenou soupeřkou. Tam, kde se její pozdější syntax skutečně zaplétá — 3.18 je jedna sebeopravující se věta natažená přes šest veršů — překlad tuto obtížnost zachovává, místo aby ji uhladil.

Elegická dvojverší stojí vedle češtiny, verš po verši, takže přesně vidíte, jaká latina se stala jakou češtinou, a můžete si sami posoudit překlad — nabitá slova, která obrací (pudor, fama, jazyk viny a hříchu), jsou přímo vedle překladu. Vydání, které ji jen otiskuje, vám to nemůže ukázat; toto vydání pracovalo z pramene a dává ho na stránku.

Všech šest elegií, [Tibullus] 3.13 až 3.18, v pořadí, jak je zachovaly rukopisy — manifest, narozeninová cesta do Arretia a úleva, když je zrušena, žárlivost, horečka, spletitý odvolávací dovětek — ani jedna slavná báseň vytržená ze souboru. Její Múzy zůstávají Kaménami, její bohyně zůstává Kythereou; hlas zůstává nezaměnitelně hlasem ženy, která pojmenovává vlastní radost.

Slovníček každého jména a opakujícího se termínu — Kerinthus, Messalla, Kamény, ostré reálie vlněného košíku a prostitutčiny tógy — úvodní poznámka, která ji řadí do Messallova okruhu kolem roku 20 př. n. l., a stabilní číslování oddílů, které lze citovat, to vše vygenerované ze stejných strukturovaných zdrojových souborů jako básně. Žádná placená zeď, žádné přihlašování: kompletní vydání i jeho aparát jsou zdarma k přečtení.